Náš vnitřní hlas je stejně jedinečný jako naše směřování a podoby naší každodennosti, které nám vyhovují (od času vstávání, způsobu práce, množství potřebného sociálního kontaktu, …). Článek tedy prosím vnímej hlavně jako inspiraci, po jakých projevech Tvého vnitřního hlasu se můžeš v sobě rozhlížet. Není to kompletní seznam všech možností. Snažím se Ti jenom ukázat, jak krásně různorodé podoby naše vnitřní hlasy mohou nabývat a že ten absolutně nejkrásnější způsob projevu vnitřního hlasu je ten, který je opravdu Tvůj.
Při pozorování různých podob vnitřního hlasu mě inspiroval Human Design a jeho přístup k Autoritě – označení HD pro vnitřní hlas. Díky němu jsem si například uvědomila, že klasické upozorňování na hledání fyzických projevů intuice u mě není tolik přínosné, když se můj vnitřní hlas projevuje především instinktivními myšlenkami. Mně prostě v břiše motýli nelítají ani se mi nesvírá žaludek. A to je v pořádku.
1. Tělesná odpověď
Pro řadu lidí, které jsem poznala, se intuice projevovala primárně fyzicky. Po čase se naučili rozeznávat, jak jejich tělo reagovalo, když jim ukazovalo, že je něco jasné ANO a něco spíš NE.
Leckdy už věděli, že se mohou naladit na určitou část těla – většinou břicho nebo hrudník / srdce. Popisovali různé formy pocitu vnitřního sevření orgánů nebo naopak rozlití příjemného pocitu, klidu, uvolnění. Samozřejmě sem spadá také pocit husí kůže nebo pískání v uchu.
2. Instinkt
Vnitřní hlas se může projevovat také jasný pocit intuice, kdy prostě něco „vím“. Na rozdíl od tělesné odpovědi lze tuto jasnost nejlépe lokalizovat v hlavě. Může se nám tedy o to snáze plést s myšlenkami, které jsou spíše naučenou reakcí nebo strachem než projevem vnitřního hlasu.
Instinkt bývá okamžitý. Jde o určitý záblesk, který si na rozdíl od myšlenek nelibuje ve snaze vše racionalizovat, takže může být zdánlivě nelogický. Není to něco, co naše hlava vyplodila na základě návazností, na které je zvyklá – když A, tak B / aby bylo B, je potřeba A.
3. Pocit radosti
Emoce nám také mohou pomoci zorientovat v tom, co skutečně chceme. Vnitřní hlas se může projevovat poklidnou vnitřní radost, která nám říká jasné ANO. Stejně jako se může zdát někdy složitější zachytit instinkt v oblaku myšlenek, pocit vnitřní radosti leckdy hledáme v záplavě jiných emocí.
Aby člověk nehledal klidnou radost mezi dalšími rozbouřenými emocemi, je tedy dobré dopřát si trochu času a vytvořit si klidnější prostředí. Navíc bývá dobrou výchozí pozicí dopřát si při ladění se na vnitřní hlas prostor od ostatních lidí, abychom nereagovali na jejich emoce. Vnitřní hlas v podobě pocitu radosti je především poklidným pocitem, a proto mu vytváříme klidné prostředí, abychom jej lépe slyšeli.
4. Jasnost skrze vyprávění
Svůj vnitřní hlas lze také zaslechnout, když ventilujeme všechny naše úvahy a pocity spojené s daným tématem. Typickou ilustrací je, když někomu vyprávíme své dilema, všechny naše úvahy a pocity spojené s daným tématem a najednou sami sebe slyšíme říkat, co vlastně chceme a potřebujeme. Pokud Ti vyhovuje spojení s vnitřním hlasem mluvenou formou, můžeš poprosit někoho blízkého, zda jim můžeš vyprávět svůj proud myšlenek bez toho, aby oni sami reagovali a dávali Ti svoje doporučení. Můžeš si své úvahy také nahrát. Případně zkusit i psanou formu.
Osobně mi moc pomáhalo v období většího množství práce každé ráno popsat 3 stránky sešitu, abych to všechno ze sebe dostala ven. Často pak můžeme zažít moment jasnosti, kdy v textu vznikají jasné informace, co potřebujeme dělat.
Pozoruj, kolik času potřebuješ na rozhodnutí.
Důležitým aspektem komunikace se svým vnitřním hlasem je znalost, v jakém časovém horizontu může přijít jasné sdělení. Někdy se hlas projeví velmi rychle, prakticky okamžitě (např. tělesným impulzem nebo instinktem). Vše další, co následuje může vytvářet pouze chaos – další návazné myšlenky, strachy, pochybnosti.
Jindy je pro nás naopak náročnější zachytit vnitřní hlas v šumu okolo nás (i v nás) a potřebujeme moment klidu, tudíž potřebujeme s rozhodnutím vyčkat (třeba „až se na to vyspíme“). Záleží, jakou podobu většinou nabývá Tvůj vnitřní hlas. Některým formám neprospívá vyčkávání s rozhodnutím, protože hrozí, že vnitřní hlas přehluší jiné podněty. Jiné podoby naopak vyloženě potřebují dostatek času.
Ptej se a sdílej
Zkus si někdy se svými blízkými povídat o tom, jak oni sami někdy poznali, že je něco to „správné“, nebo naopak, že „tudy cesta nevede“. I jejich zkušenosti Ti mohou být cenou inspirací. Nezapomínej však, že podoba vnitřního hlasu druhých neurčuje podobu Tvého hlasu.
Inspiruj se, zkoušej a naslouchej sama sobě.
