Řada z nás toužebně hledá své poslání. Jasné směřování, která by našemu životu dalo smysl. Bylo přínosem pro nás samotné i pro druhé. Většinou ho chceme spojit s povoláním – pracovní činností, kterou se budeme (ideálně) naplno živit.
Určitě je krásné mít naplňující práci, ve které nacházíme smysl i přínos pro všechny zúčastněné. Ovšem hledání pracovní činnosti, kterou bychom mohli označit za naše poslání, pro nás může být spíše pastí než smyslem našeho života.
Past č. 1: Poslání shrnuté názvem pracovní pozice
Ve filmu Duše (Soul, 2020) je krásně vyjádřené, jak absurdní a potenciálně zraňující je předpokládat, že každý máme předem vymezenou jednu jedinou činnost, která je naším posláním. Tím hlavním důvodem naší existence. Věřím tomu, že každý z nás přináší světu jedinečnou esenci, kterou můžeme odrážet při práci a tvorbě. Životu je ovšem úplně jedno, jestli naši jedinečnost žijeme a dáváme najevo při nákupu v supermarketu, debatách s kolegy u kopírky, při procházce lesem nebo pracovní činností, která nám přináší peníze.
První pas spočívá v redukování velikosti bytí na konkrétní pracovní činnosti a pozice.
Past č. 2: Když budu mít poslání, všechno bude zalité slunce
Na spojení poslání s prací navazuje i představa, že až budu mít to svoje poslání, až ho konečně najdu, práce bude snadná. Budu milovat každý okamžik. Určitě můžeme dělat různě naplňující činnosti, které nás baví více či méně. Jsou aktivity, které využívají našich přirozené vlohy, a o to pro nás mohou být lehčí než moření se s něčím, co nám prostě nikdy nešlo a nejde. Nicméně to neznamená, že budeme vše zvládat s prstem v nosem a vše bude bezbolestné. Ostatně já osobně si myslím, že bolesti se v životě prostě zcela vyhnout úplně nejde.
Moje zkušenost je taková, že jsem našla práci, díky které rostu. Což má někdy jednoduše i takovou podobu, že mám pocit, že z toho rostu. Jednotlivé kroky mi přesně brnkají na moje témata a někdy potřebuju mobilizovat dost síly, abych dokázala jít dál. Je toho přesně tolik, kolik zvládnu a kolik je pro mě přínosné. To ovšem nebrání tomu, abych měla často pocit, že mi to dává slušně řečeno na zadek.
Druhá past představuje upínání se na to, o kolik bude život snazší, až budu mít svoje poslání.
Past č. 3: Dostávat zaplaceno za svoje poslání je čistě výhodná situace
Ponechám stranou, že peníze bývají často jedním z aspektů, kde má řada z nás bolavá témata a situace s nimi spojené mohou být leckdy ty, kdy máme pocit, že dostáváme od života pěkně zabrat. Dostávat zaplaceno za pracovní činnost znamená také tuto aktivitu prodávat a orientovat do značné míry její směřování na druhé, na klienty.
To přináší potenciál pro řadu (vnitřních) konfliktů. Vede nás to k přemýšlení o tom, jak „prodat“ danou činnost. Což se může výrazně podepsat na tom, nakolik si oblibu dané aktivity udržíme. Do hry začne vstupovat ocenění z venku. Co když se mi nedaří získat klienty? Co to říká o mě, mých dovednostech, naplnění mého poslání? Případně může docházet k vnitřnímu naštvání vůči druhým. Když moji tvorbu neoceňují, nemají o ní zájem, nerozumí jí…
Třetí past znamená střetnutí vysněné (někdy až idealizované představy poslání) s druhými a „pracovním / ekonomickým trhem“.
Past č. 4: Jak mohu něco, co je moje poslání, opustit?
Na závěr přichází pro mě možná největší past. Pokud označíme nějakou svoji aktivitu za naše poslání, spojujeme s ní naši identitu. A co víc, smysl našeho bytí na zemi. Takovou činnost nemusíme být schopni opustit, když nastane potřebný čas jít dál. Najednou si z něčeho, co bylo původně krásné a naplňující, vytváříme past, která nám brání v dalším potřebném směřování.
Někdy se změníme my, naše potřeby i náš život. Změna je ostatně celkem nevyhnutelnou součástí života (, což ji však určitě nečiní automaticky jednoduchou). Určitě tedy není potřeba vytvářet podmínky, aby životní změna byla spojená ještě s krizí identity, když máme pocit, že opouštíme něco, co bylo naší posláním.
Čtvrtou pastí je ztotožňování se se svým posláním a stavěním své identity na něm.
Označení naší tvorby posláním nám může pomoct vyjádřit, jaký význam a sebenaplnění v ní nacházíme (hledáme). Mějme ovšem na paměti, že upínání se na představu poslání s sebou může nést řadu pastí.
Pojďme nacházet sebenaplnění, oceňovat naši jedinečnost a momenty, kdy přinášíme něco druhým. A sledujme, jestli si sami na sebe náhodou nepleteme bič hnaním se za POSLÁNÍM.
